Předmluva 1

Nejen ke zvířatům
Zvířata byla mou láskou již v dětství a potom, když jsem se stal ředitelem zoologické zahrady, je to ostatně už také pár let, zajímal jsem se především o cizokrajnou divokou zvěř. Starost o tisíce zvířat z různých světadílů mě přirozeně nutila, abych často přemýšlel o tom, zda se jim u nás daří dobře, a věřte, že jsem se nad otázkami jejich života zamýšlel častěji, než by byl ochoten uvěřit mnohý jejich ochránce, který v zoologických zahradách vidí jen žaláře. Tyto úvahy vedou mnohdy k zajímavým závěrům.
Podíváte-li se do Brehma jak dlouho je lvice březí a žije-li tygr se svou samicí, když vrhne a vychovává mladé, dočtete se skoro na každé straně, že podle zkušeností londýnské, frankfurtské nebo berlínské zoologické zahrady je tomu tak a tak, nebo že pan Meier, který choval v bytě promyku egyptskou, objevil to a to. Začíná vám být jasné, že většina poznatků o životě divokých zvířat byla získána z jejich pozorování v zajetí a že obyvatelé zoologických zahrad nemají jen obveselovat své dvounohé pozorovatele a být předmětem jejich zájmu. Přesto však naše poznatky o životě těchto zvířat jsou někdy dost chudé.
Nedivme se tomu. Přírodozpytci, kteří přijížděli v minulém století do dosud nedotčených krajin, chtěli především objevovat a popsat dosud neznámé druhy zvířat, přivézt do své vlasti jejich kosti i kůže, popřípadě vycpané úlovky. Móda se projevuje i ve vědě. Lidé se tehdy spíše zajímali o to, jak zvířata vypadají a kde se vyskytují, než jak žijí.