I ochočení snovači jsou plaší

Snovači dobytčí nejsou ale krotcí, jak by se snad podle jejich chování mohlo zdát. Jakmile se k nim přiblížíte, zmizí stejně rychle jako naši špačci. Vypipláte-li mládě snovače dobytčího z vajíčka a nezůstane-li později v úzkém styku s lidmi, stane se z něho bojácný divoký pták. Stejně se asi zachová každé divoké zvíře, které žije v blízkosti člověka. I krysy, myši, štěnice, blechy, strnadi domácí a afričtí holubi jsou neustále připraveni k útěku a jejich „drzost" vůči člověku je jen zdánlivá.
Postavíte-li si někde v divočině stan a táboříte-li tam několik týdnů, může se stát, že jednoho dne přilétnou snovači a založí si nad ním osadu. Není to nijak příjemné, protože stěny stanu jsou po takové návštěvě zašpiněny ptačím trusem. O Joy Adamsonové, majitelce lvice Elsy, vychované na svobodě, se vypráví, jak jednou zachránila malého, ještě neopeřeného snovače, který vypadl z hnízda nad jejím stanem. Krmila ho kobylkami a později mu dokonce dávala mouchy tse-tse z kožichu své lvice. Malý pták neznečistil nikdy své hnízdo, ale vždy se otočil tak, aby trus padal tunelem na zem. Držel-li ho někdo v ruce, šplhal tak dlouho kolem, dokud se mu nepodařilo, sednout si na některý prst. Potom vystrčil zadeček a vypustil trus.