Problémy s focením

Za každou cenu chceme získat fotografie slonů. Bělorus, o němž jsem již vyprávěl, nám dal k dispozici svou farmu ve vnitrozemí, asi šedesát kilometrů od přístavu Sassandry. Žijeme na ní jen s několika černochy. Nedaleko verandy roste citroník. Na zemi pod ním stále leží množství spadaných plodů. Nikdo je nesbírá. Nahoře sedí na vejcích snovači dobytčí. Samečci mají tělo zářivě žluté jako kanáři, černé hlavičky a červené oči. Samičky nejsou zdaleka tak nápadné, jsou podobné spíše čížkům. Na verandu jsme si postavili dva fotoaparáty a filmovou kameru, pohodlně jsme se usadili v lehátkách, bavili se, četli francouzské romány a pomalu zvykali ptáky na svou přítomnost. Získat dobré snímky bylo však přesto těžké. Tento pestrý ptačí národ si upravuje svou pracovní dobu podobně jako ostatní obyvatelé černého kontinentu. Pracuje ráno, dokud slunce nevyjde nad obzor, oď půl sedmé do devíti, a pak zase až večer, od půl šesté do půl osmé. Během dne jsme ptáky skoro neviděli, a tak jsme neměli nikdy dobré světelné podmínky k fotografování. Přitom teleobjektivy, které mají malou světelnost, a rychlé pohyby ptáků, které se daly zachytit jen krátkou expozicí, je vyžadovaly.