Ptáci kteří pletou koše

Chceme-li vyjádřit, že někdo jednal zvrhle a surově, s oblibou říkáme, že se choval „jako zvíře". Jak jsme vůči zvířatům nespravedliví. Vždyť se rodíme podobně jako ona, máme jako mnohá z nich čtyři údy, dvě oči, nos, ústa, plíce, srdce, kůži, játra, krev, uši, stejné hormony a prožíváme také své dětství, mládí a stáří. A ani city, o nichž tvrdíme, že nás odlišují od zvířat, nejsou vlastní jen nám, ale i mnohým vyšším zvířatům. Znají také touhu po domově, mateřskou lásku, manželskou věrnost, kamarádství, obětavost jednotlivce pro společnost, lásku dětí k rodičům. Zamilovávají se a někdy vypadají podobně směšně jako my. Jen si všimněte, jak mladí divocí houseři a panenské husí slečny začínají své námluvy. Vyměňují si pohledy. Jeden se dívá kradmo na druhého. Jakmile vyvolený nebo vyvolená pohled opětuje, již cudně otáčejí hlavu na opačnou stranu. Párky se hledají na podzim. Zamilují se, žijí spolu, brání společně svou existenci, ačkoli ještě dávno nenastal čas jejich líbánek. Teprve na jaře slaví svatbu a zůstávají spolu jako věrný manželský pár po celý život. Desítky let trvá manželství divokých hus, založené na citu a instinktu.