Vše se musí vyvézt, jinak se zkazí

Taková je skutečnost, ale gram zlata nespatříte. Čert ví, co se s ním děje! Určitě mizí přes hranice do Libérie. Žádnému bělochovi bych neradil, aby vstoupil na území zlatokopů. A sám po tom také netoužím." Jakýsi Arab mi ukazuje cenný platinový prsten s diamanty. Má desetitisícovou cenu. Získal jej výměnou za kus kartounu od černocha, který prsten prý dostal od své přítelkyně v Německu, když tam sloužil jako voják.
Dva anglicky mluvící černoši, kteří jako příslušníci spojeneckých armád obsazovali Německo, se ke mně přihnali s balíkem německých bankovek z roku 1945. Chtěli je vyměnit za franky. Nemohli pochopit, že jsou bezcenné a mají jen hodnotu starého papíru. „Kdo má čas zbohatnout, s velkou pravděpodobností a celkem pohodlně se mu to podaří," poučoval mě starý obchodník. „Každý zde pěstuje kávu, kakao a banány, protože přinášejí rychle zisk. Jsou to ale cizí plodiny, do Afriky dovezené, a jsou napadány nejrůznějšími škůdci a nemocemi. Problém je i s odbytem. Jakmile Evropa přestane kupovat, můžeme kávu a především banány nechat shnít.