Zítra

Slibuju, už zítra se pokusím an tu knihu nezapomenout. Prostě holt se stalo, člověk je zapomínavý, a prostě zůstala kde byla na stoje. A přecijen, v těchto vedrech se mi nechce přes půl prahy jen tak pro nic za nic. Tak aspoň vtip, s úsměvem jde vše líp: Dědo, bydlíte na samotě deset kiláků od vesnice, už mě nebaví vám muset nosit každý měsíc důchod, povidá pošťák. Neser mě, nebo se objednám dení tisk.

Přijde baba k doktorovi s prostřeleným kolenem. Babi, co jste vyváděla? Ale, chtěla jsem se zastřelit. Hm, a proč jste se střelila do nohy? No, psali tam, přiložit hlaveň těsně pod prsa..