Budoucnost Afriky

Doufejme, že se těchto přírodně cenných území v nových, většinou chudých státech, které se osamostatnily, ujme UNESCO a že budou uchovány podobně jako památky starých kultur. Snad i Nimbské hory, které jsme spatřili v jejich původní, nedotčené podobě, vydají svědectví budoucím generacím lidstva. Ovšem nebude-li tam objeveno zlato, diamanty nebo uran... V Abidjanu, v hlavním městě Pobřeží slonoviny, jsem se setkal s vedoucím odbočky IFANu, panem J. L. Tournierem. Pozval mě na večeři. Nyní sedím v jeho domě při plápolavém světle svíček a čas trávím příjemným rozhovorem. Na stolku stojí německý džbánek na pivo a dvě pěnovky, několik desítek let staré upomínky na Německo. Můj hostitel vzpomíná na Wiesbaden i na dvacet let svého života v Indočíně. Snaží se promluvit alespoň několik slov německy. Jde mu to ale dost špatně. Od poválečných let po první světové válce, kdy v Německu prožil část svého mládí, kterou pokládá za jednu z nejkrásnějších v životě, uplynula přece jen dlouhá doba.
(To by se asi autor divil, vědět, že mají dneska v Pobřeží Slonoviny průšvih se zamořením toxickým odpadem.)