Do afriky

Při zastávce v Dakaru jsem měl navštívit guvernéra. K této příležitosti se nosí plátěné obleky, které se ve městě lacino dostanou hotové u černošského krejčího. Ale během krátkého pobytu by na jejich obstarání jistě nebyl čas. Ve Frankfurtu chtěli za ušití jednoho plátěného obleku 275 marek. To je příliš mnoho, uvá-žíme-li, že v Evropě už ho nelze nosit, protože tady není k dispozici sluha, který dvakrát denně pere a žehlí věčně zmačkané věci. Ostatně, kde se v prosinci ve Frankfurtu dostane lehké letní oble­čení ? Obchodníci se na mne dívali s menšími rozpaky a ve sklepích a na půdách mezi zabaleným zbožím vyhledávali části oděvů, které jsem ale vzhledem ke svým 190 centimetrům nemohl obléci.

Protože jsme nechtěli, aby nás v africkém buši rozbolely zuby, a také jsme nijak netoužili po tom, aby nám tam byly bez narkózy ošetřeny, nechali jsme se celé jedno odpoledne týrat zubním lékařem. Po očkování proti žluté zimnici jsem dostal třesavku a bolesti v zádech a Michael zápal mozkových blan.

Tropické helmy jsou prý v Africe nemoderní. „Nebuďte lehko­myslný," řekl mi profesor H. v Basileji, „někteří lidé africké slunce snesou, jiní se skácejí a leží pak s úžehem tři až čtyři týdny v za­temněném pokoji!" Ale ve Frankfurtu tropické helmy stejně nemají.

Krátce po Novém roce po všech těchto starostech sedíme koneč­ně v letadle. Oppelovy závody v Riisselsheimu, Rýn, Mosela v sou­mraku, noční světla Luxemburku (kde jsem ještě před osmi lety seřazoval vlak s nemocnými koňmi) a potom pohled, jako kuchyň­ským sítem do silného zdroje světla: deset tisíc teček, které se hluboko dole v bezedné černi rozběhly v náhodné obrazce - Paříž!