Nakažlivost je nízká

V Evropě se ještě nedávno vyskytovala lepra na Islandě, v Norsku, v baltských zemích, v Portugalsku a v Rusku. Také v Německu, zvláště ve východopruských územích Memelu a Heydekrugu (dnešní Litevská SSR, okolí Klajpedy a Šilute) řádila v polovině minulého století epidemie lepry. Nákaza tam byla zavlečena v roce 1848 děvečkou z carského Ruska, která nakazila sedláka s celou rodinou, a onemocnění leprou zde bylo později běžně zjišťováno. Do roku 1908 se vyskytlo celkem sedmdesát osm případů. Proto byl v roce 1899 vystavěn u Memelu (dnešní Klajpedy) domov malomocných, v němž ošetřování jednoho nemocného stálo stát asi dvanáct tisíc marek. Odstoupením tohoto území po roce 1918 se Německo zbavilo „série lepry". Nové stanice pro malomocné se už nadále nestavěly. Přišlo se na to, že úplně postačí umístit nemocné na infekční oddělení jednotlivých nemocnic. Současné německé zákony nejsou v otázce lepry, vzhledem k její poměrně malé nakažlivosti, příliš přísné. Nemoc je nutno ohlásit. Pacient nesmí používat veřejné lázně a holírny, navštěvovat školy, divadla a hostince, ani jezdit veřejnými dopravními prostředky. Osoby, s nimiž nemocný žije, i vyléčení nemocní, jsou pět let pod lékařskou kontrolou. Nebylo by snad možné ještě zmírnit zdravotnická opatření proti lepře, která je méně nakažlivá než tuberkulóza a syfilis ?