Lov

Když někdo hrochy vyruší, skáčou do vody ze strmých břehů, vysokých často až šest metrů. Jejich mohutná těla přitom přirozeně způsobují velké vlnobití. V přírodopisných knihách o zvířatech se stále znovu objevují staré cestovatelské zážitky s hrochy. Vypráví se například, že hroch převrhl člun nebo prostě odhryzl jeho špicí a že jiný rozdrtil tři tažné voly, kteří klidně stah u vodního kok, nebo že popadl a usmrtil dvě ženy, když nabíraly vodu. V jiných případech připravilo rozlícené zvíře o život Araba, který je chtěl vyhnat ze své zahrady, protože mu rozmačkávalo jeden meloun za druhým. Šílenci a vrahové jsou ale i mezi lidmi, a přesto člověk není označen za všeobecně nebezpečného, ačkoli by k tomu bylo mnohem více důvodů než v případě hrocha. Jeden tehdejší badatel popisuje surový způsob, kterým se lovili ubozí hroši v době, kdy se ještě nepoužívalo střelných zbraní. Vypráví, jak dva černí lovci připlavali v prudké řece ke koupajícímu se hrošímu stádu, ponořili se a potom vrhli dvě harpuny na hrocha stojícího u břehu. Jedna z nich, na níž byla přivázána plovací vesta, uvízla v hroším těle. Zraněné a zuřící zvíře se s chrochtáním a funěním potopilo i s plovací vestou. Protože ji považovalo za svého pronásledovatele stále znovu se potápělo. Když se hroch potápěním dostatečně unavil, dostali se lovci po laně napnutém přes řeku k plovací vestě, upevnili ji do smyčky a pomalu vytahovali na břeh. Ubohé harpunované zvíře vyskakovalo, funělo, řvalo a pěnilo vodu. Když je lovci dotáhli ke břehu, vynořilo se. V tom okamžiku se mu zabodly do těla dvě další harpuny. Hroch se vyvalil z vody a s otevřenou tlamou napadl lovce. Oštěpy vržené do hrdla mu příliš neublížily. Domorodci mu tedy naházeli do očí písek a oslepili ho. Zatřásl hlavou a vrátil se do řeky. Tři hodiny odráželi lovci na břehu každý útok zvířete. Nakonec byla oběť usmrcena jediným výstřelem z pušky Evropana, který černochy provázel.