První stopy opic

Kolem našich hlav kroužil pár sokolů. Při pohledu na tuto ohromnou panenskou divočinu je mi najednou trochu těžko u srdce. Jak bude vypadat za padesát let? Bude stejně nedotčená, když denně na světě přibývá na dvanáct tisíc lidí? Zpáteční cesta byla ještě obtížnější. Abych se nezřítil, klouzal jsem přikrčen po kalhotech; košili jsem měl tak mokrou, že jsem si ji sundal krátce před vstupem do lesa. Nijak jsem si nepolepšil, neboť mě okamžitě napadlo hejno létajících termitů. Po mokrém listí v lese, kde jsem se mohl stěží něčeho přidržovat, jsem sestupoval tak, že jsem se v běhu dostával od jednoho tenkého stromu k druhému. Jednou rukou jsem se jej vždy přidržel a setrvačností se obtočil kolem jeho hladkého kmene. Tak po deseti metrech, při teplotě více než 40° C a vlhkosti vyšší než osmdesát, jsem zdolával nekonečnou cestu. Anglicky mluvící černoch spatřil hromádku výkalů a vzrušeně vykřikl: „Big black baboons, velcí černí paviáni." To už jsem věděl, že tak nazývá všechny druhy opic. Ostatní černoši znali ještě alespoň francouzské slovíčko chimpanzé.