Přišel o banány

Farmy zde nejsou označovány jmény, ale jednoduše kilometrovníkem, u kterého k nim odbočuje cesta z hlavní silnice. Říká se: |„Bydlím na devadesátém prvním kilometru apod."
Plantáž se slony ležela na šedesátém osmém kilometru. Pan Schmourlo vlastnil několik plantáží. Na této, která měla rozlohu přes dvě stě hektarů, sám nebydlil, ale měl zde černéhoI správce.
Otevřel nám dobře zařízený dům se všemi skříněmi. Pokud chceme, máme ho za jeho nepřítomnosti užívat. Byly tu ložnice, dobré postele, dvě velké skříně s léky a nářadím, knihovna s francouzskou literaturou, zbraně, konzervy, krátce vše co jsme potřebovali.
Vidět farmu pana Schmourla stálo za to. Kolem domu a obydlí dělníků rostly banánové keře, dvakrát tak vysoké jako my, ohýbající se pod tíhou ohromných okolíků plodů. O několik set metrů dále bylo však vidět až k pralesu hotovou poušť. Sloni zjistili, že banány mají lepší chuť než zelené výhonky v pralese a vykonali dokonalé dílo zkázy. Pochutnávali si nejen na banánech, ale i na širokých listech s pevným řapíkem, velkých jako člověk. Ovinuli vždy jeden list chobotem a jeho půlky sedřeli tak, že tvrdý řapík zůstal stát jako prut. Věděli, co je dobré. Velké banánové keře se podobaly holým košťatům. Tlustokožci zároveň podupali keře, rozryli pole a shodili lávky přes zavodňovací kanály. Pan Schmourlo jen za poslední týden přišel o více než šedesát tun banánů, které by jinak byly dopraveny do Marseille.