Divné chování zvířat

Kdo ale mohl myslet před milióny let, kdy se housenky začínaly řídit tímto instinktem, na petrolejovou lampu. Pro mnohé druhy hmyzu je světlo skutečným kompasem. Jen zkuste na své zahradě přiklopit mravence, který sleze ze stálé mravenčí cesty, šálkem na kávu a ponechte ho hodinu v samovazbě. Když ho osvobodíte, putuje dál po cestě, která je odkloněna od původní o tolik stupňů, o kolik se posunulo slunce na obloze. I my, když nám někdo zaváže oči, tápeme.
Podívejme se, jak žertovně si můžeme zahrát na slepou bábu s rybami. Jak často jsme je v pralese pozorovali a všimli si, že zůstaly v rychle proudící vodě stát na místě. Pociťují snad na povrchu těla rychlost proudící vody a uplavou proti proudu vždy jen tolik, aby se neuchýlily od správného směru ? Tak tomu není. Řídí se zcela jednoduše podle kamenů nebo stínů na břehu a snaží se zůstat s nimi v jedné výši. Proud sám o sobě je vůbec nezajímá. Abychom to dokázali, nasaďme do dlouhého akvária pstruhy a pomalujme ještě delší pruh papíru kolmými černými čarami. Když pomalu táhneme pruh papíru po vnější straně skleněné nádoby, pstruh putuje současně s ním. Zdá se mu, že „břeh", jako by hnán proudem, klouže vpřed. Pohybuje proto ploutvemi tak, aby zůstal v jedné rovině s určitou černou čárou. Nepozoruje, že voda je ve skutečnosti úplně klidná. Kde je také někde na světě potok, v němž voda stojí a břeh se pohybuje.