Orientace podle světla

Postavit lampu na jídelní stůl by bylo menší šílenství. Všechny talíře a sklenice by byly hned posety hejny komárů, brouků, motýlů, létajících termitů a mravenců, pro něž přiblížení k lampě je sebevraždou. Pro domácí kočky jsou za to připraveny na podlaze pod lampami v rozích místností skutečné hody. Proč se tato malá zvířátka nesmyslně upalují v plamenech lamp, proč vlétne mol již podle přísloví do světla? Vysvětlení je vlastně zcela jednoduché. Položíme-li housenky za slunečního světla na desku stolu, od-plazí se přímočaře různými směry. Za tmy tuto schopnost ztrácejí. Sluneční světlo slouží tedy jednotlivým housenkám k tomu, aby se držely směru, kterým se vydaly. Pohybují se tak, aby světlo dopadalo na jejich těla vždy ve stejném úhlu. Housenka ale není schopna rozlišit mezi světelnými paprsky slunce a petrolejky. Proveďme s ní jednoduchý pokus. Housenka se blíží k lampě, která ozařuje levou stranu jejího těla. Přeneseme-li lampu na druhou stranu, aby ozařovala housenku zprava, pozorujeme, že se na místě obrátí, aby na ni světlo padalo opět zleva, a leze zpět. Jednoduchá orientace podle světla, která housence zaručuje ve volné přírodě přímou cestu, ji mezi dvěma umělými slunci zavedla na scestí.