Letadlem do země šimpanzů

Když jsem se probudil, zdálo se mi, že kloužu v bárce zcela

pomalu po nekonečně hladkém, stříbřitém moři. Půlměsíc visel

podivuhodně na obloze, zakulacením dolů a podobal se člunu.

Teprve si uvědomuji, že sedím v ohromném letadle letecké společ-

bosti Air France a že moře omývající břehy severní Afriky leží

skutečnosti tři tisíce metrů pode mnou.

Stevardka, která mě právě vzbudila, přináší na velkém černém podnosu večeři. Vypadá jako vystřižená z reklamy francouzské tecké dopravy: velká, světlovlasá a hezká.

Protože její bratr je lékař, byla ještě před osmi měsíci asistentkou sychologického ústavu. Chtěla ale za každou cenu do Paříže, a tak stala stevardkou. Pracuje jen osmdesát pět hodin měsíčně a létání pro ni není již tak vzrušující, jak si myslela. Jen nedávno prasklo benzínové vedení, hořlavina vystříkla proti trupu a posádka se obávala, že se motor vznítí. Letadlo muselo přistát v Nairobi, v anglické Keni, a trvalo šest dnů, než přiletělo nové. Za této krátké nucené zastávky prožilo mladé děvče z francouzského venkova nejkrásnější dny svého dosavadního života. Při projížďkách stepí viděla volně pobíhající lvy a žirafy. Dnes letí naposled. Za pět neděl se provdá za lékaře v Paříži.

Moji sousedé, dva černošští poslanci francouzského parlamentu, generál a děkan lékařské fakulty v Bordeaux, vstávají. Hluboko pod námi jsou vidět malá červená světla. Letadlo klesá na moře. Užuž se kola dotýkají vodní hladiny; tu mořský břeh zůstává za námi a s ním i startovací dráha, na kterou náš obr dosedá.

Dakar má nejkrásnější a nejmodernější letiště, které jsem dosud viděl, protože francouzská letiště byla skoro všechna zničena za války a nebyla dosud obnovena. Při vystupování z letadla břeskně vyhrává vojenská hudba.