Obchod v africe

„Srdce mi příliš buší, musím se nejdřív uklidnit," říká vpředu v obchodě černý rolník, zatímco na hlavy jeho čtyř manželek jsou nakládány pytle s nepraženou kávou, které byly právě obřadně zváženy. Potom odchází, lehce, bez zátěže, se starou tropickou helmou na hlavě a modrými brýlemi na očích. Za ním, jako oslíci s nákladem, způsobně klušou jeho polonahé ženy. Prodat v městečku úrodu a nebýt přitom ošizen není právě lehké. Ženy budou musit asi ve dvaceti obchodech naložit a složit pytle s kávou a nechat je zvážit. Budou to dělat tak dlouho, dokud se jejich pán a manžel nerozhodne zboží prodat. Nabídnou mu všude za kilo něco přes dvě marky, protože nejnižší ceny jsou pevně stanoveny vládou. Rozhodující je jen, kolik kdo naváží.
Několik dní jsem byl hostem jednoho zdejšího syrského obchodníka. Nyní sedím v zadní místnosti jeho obchodu a pozoruji, jak černí zákazníci smlouvají v malé, vpředu otevřené hale s černým obchodním příručím. Někteří mluví francouzsky, jiní nářečím ďula, které je jazykem černých muslimských obchodníků. S mnoha, kteří mluví jakousi kmenovou řečí, lze se domluvit téměř jen posunky. (Na Pobřeží slonoviny existuje na sedmdesát nářečí a francouzštině zde přísluší úloha jakéhosi esperanta. I v odlehlých černošských osadách lze vždy nalézt někoho, kdo rozumí a mluví francouzsky.)