Malý Šimpanz

Čtvrtého dne jsem na lesní mýtině studoval složitou termití stavbu. Michael se zatím vydal na vlastní pěst k výběžku lesa, odkud se často ozývali šimpanzi. Vyzbrojen byl jen kamerou. Asi po dvou hodinách se rozrušen vrátil. Šel stále hlouběji do lesa za bubnováním šimpanzů. Náhle před sebou spatřil velkého šimpanze s černým obličejem. Cvičil šest až sedm metrů nad zemí, pod korunou stromu silného jako lidské stehno.
Michael znehybněl. Lidoop slézal bez jediného hlásku, aniž spustil Michaela z očí. Na zemi pomalu poodešel do křoví vzdáleného asi dva metry. Tam ho už nebylo vidět. Šustění a praskání však prozrazovalo, že se tam zdržuje. Na stromě i na okolních kmenech viděl Michael ještě další šimpanze. I oni pomalu slézali, dívali se na Michaela a ztichli. Na břiše jedné samice sedělo mezi jejími skrčenými stehny zcela malé mládě. Mělo bílý obličej, zato rodiče pěkně černý!