A byl pokoj

V roce 1942 se do Bouaké přistěhoval asi šedesátiletý Belgičan L. Založil zde továrnu na výrobu provazů ze sisalových vláken. Protože dostal vojenské zakázky, měl i cement. Rychle zbohatl. Vláda mu vyměřila pozemek na stavbu nové továrny, na jejíž ruiny jsme právě hleděli. Země patřila jednomu z baulských bohů. Marabuové, domorodí kněží, nebyli nerozumní. Žádali, aby se bohu obětoval vůl. Pan L. jejich návrh odmítl se slovy, že to nemá zapotřebí, protože země je jeho. Továrna byla vystavěna. Během stavby náhle za zvláštních okolností pan L. zemřel. Jeho osmadvacetiletý syn povolal z Belgie mladšího bratra svého otce. Za několik týdnů zde zemřel i on a záhy ho následoval i synovec. Vdovy továrnu prodaly a co nejrychleji se vrátily do Belgie. Ani tovární budovy nebyly zachovány. Vyhořely a nikdo se neodvážil znovu je vystavět.