Proč máte jen jednu ženu?

„Proč ale máte každý jen jednu ženu," tázali se a já jsem vysvětloval: „Abychom mohli žít, musíme mnohem více pracovat. V zimě se musíme teple oblékat, musíme kupovat dříví a uhlí a více než půl roku topit. Přitom dny nejsou stejně dlouhé a netrvají vždy dvanáct hodin jako zde, ale po značnou část roku jsou kratší, musíme svítit, a to zase stojí peníze." „Ani dva dny bych nemohl žít v Evropě. Hned bych umřel," řekl Jo s přesvědčivým výrazem ve tváři. Z Bouaké, našeho stálého sídla v nitru Afriky, kde je stanice úzkokolejné dráhy a dvě kina, jsem se chtěl vydat do lesíka uprostřed stepi, vzdáleného asi půl hodiny. Lákal mě svými vysokými stromy. V půli cesty mě dohonil přítel Abraham. Rázně mě uchopil za rameno: „Nechoďte tam, probůh. Do lesa nesmí vstoupit běloch. Zdá se, že zde už žijí civilizovaní lidé, ale přesto vám nemohu zaručit, že byste nebyl zasažen otráveným šípem nebo po dvou třech dnech nezemřel na nějakou záhadnou nemoc. Podle černochů žijí v lese bozi, je tedy tabu." Pohlédl jsem na něho s jistými pochybnostmi a tu mi vyprávěl historii zdejší továrny. Zbytky jejích zničených, vypálených zdí z cementu ještě prosvítaly na kraji lesíka.