Svaté kopečky

Jestliže rozbijeme termití stavbu, musíme pod povrchem země trochu zapátrat po královnině komůrce. Má tak úzké otvory, že by jimi královna neschopná pohybu nikdy neprošla. Je vlastně zazděna. Rozbijeme-li zcela opatrně královskou komnatu a máme-li štěstí, můžeme chvíli pozorovat dvůr při ceremoniálu. Kolem obrovské bílé královny pochoduje v kruhu několik tuctů malých dělníků. Jiní lezou kolem ní a dychtivě olizují z jejího těla šťávy, které vylučuje. Občas z ní strhávají kusy kůže, takže má na zádech jizvy. Tato masáž je asi důležitá pro kladení vajíček. Vyklouz-ne-li vajíčko, nastává tlačenice; jeden z dělníků je nakonec uchopí kusadly, ostatní je hned čistě olíží a potom je pečlivě odnesou do komůrky, kde se z něho vylíhne larva.
Černoši mi vyprávěli, že se termiti vystěhují, rozbije-li jim někdo stavbu, a že v noci ve slavnostním průvodu odnesou královnu. Nevěřím, že by mohli pohnout s tak obrovským zvířetem. Stavby jsou i pod zemí tak rozsáhlé, že by si mohli na novém místě zřídit královský dům. Ztráta královny neznamená, že obrovské město vymře.
V Africe jsou některé termití kopečky, které obyvatelstvo uctívá již po staletí jako svaté. Jestliže zemře královna nebo král, je tu brzy dorost, neboť kromě okřídlených termitů, schopných rozmnožování, jsou vychováváni i jiní, s pahýly křídel nebo bez křídel, kteří jsou přesto schopni se rozmnožovat.