Černoši věří v boha

Sídlí na nebi a nestará se o každou maličkost, která se na zemi stane. Bůh dovolil lidem, zvířatům, dobrým i zlým duchům a bohům, aby sešplhali po dlouhém řetěze na zem, a zde jim dal úplnou volnost. Člověk si jen musí dávat moc pozor, aby byl se všemi duchy a bohy zadobře a aby si žádného z nich neznepřátelil. Proto má každý černoch ve své chatrči dřevěnou figuru. Jsou velmi primitivní a všechny se nám zdály stejné. Baulové je ale na první pohled rozlišují podle typických rysů a například říkají: „To je přece Babacan," černoch, který nedávno zemřel. Jeho duše někde bloudí a mohla by přinést neštěstí. Nalezne-li ale dřevěnou napodobeninu svého těla, usadí se v ní a nebezpečí je zažehnáno. Před rokem spadl jedné ženě v Bouaké do studně barevný šátek. Zdejší studně jsou dvacet i třicet metrů hluboké. Nabídla odměnu deset franků tomu, kdo jí ho opět donese. Do hlubiny sestoupil černoch, zpět se již nevrátil. Zřejmě se udusil plynem. Následovali ho postupně čtyři další. Žádný z nich ale šáteček nepřinesl a svou odvahu zaplatili životem. Nastal velký rozruch. Mrtví museli být řádně pochováni za přítomnosti kněze. Ale jak je vytáhnout? Bílý majitel studny se dostal do těžké situace. Po dlouhé poradě bylo rozhodnuto studnu zasypat a nad ní uspořádat pohřební obřad.