Totemová zvířata

Bozi černochovi také přesně předpisují, co smí jíst. Každá rodina má své totemové zvíře, jehož maso je pro ni jako pokrm zakázáno. Po překročení zákazu by některý její člen těžce onemocněl nebo i zemřel. Kromě totemových zvířat se jen málokteré nejí, počínaje hady, ještěrkami a myšmi a konče slony. Onemocní-li černoch, vyhledá svého marabu, zaplatí dvacet třicet franků a kněz mu z ořechu kola vyloží důvod onemocnění. Většinou se doví, že ho očaroval nepřítel, nebo když předtím knězi řekl, co jedl, je další zvíře pro něho prohlášeno za totemové. Nezlepšuje-li se jeho zdravotní stav, marabu mu zakazuje další a další jídla, stejně jako to dělají naši studovaní lékaři. Žijí i černoši, kteří mají sedm nebo osm totemových zvířat a už nevědí, co smějí a nesmějí jíst. Zajímalo mě, jak je to s totemovými jídly v rodinách, kde muž má pět nebo sedm žen, z nichž každá má podle své rodiny jiné totemové zvíře. Muži je dovoleno jíst jejich totemová zvířata, ale ne v přítomnosti žen. Kdyby přestoupil tento zákaz, mohly by ho ihned opustit a vrátit se ke svým rodičům. Zákaz pojídání masa totemových zvířat měl pro mne jistou výhodu. Jako hostu mi totiž domorodci předkládali k ochutnání nanejvýš nezvyklá jídla, uvařené a na slunci usušené termity, hady a podobné těžko stravitelné pokrmy.