Hroch v zoo

Nejprve jsem se obával, aby Toni mnohem menší vdovičku neporanil, ale vše dopadlo dobře. Kromě své matky neviděl Toni ještě nikdy zvíře stejného druhu. Stýkal se pouze s lidmi a jistě se na nás díval jako na své přirozené společníky. Dostal tedy hrozný strach z prvního neznámého hrocha, kterého ve svém životě spatřil, a zkušená vdova Gretel měla brzy hlavní slovo. Když jsem první den večer Gretel zavřel, neodvážil se Toni ani jednou do bazénu, protože se zřejmě bál, že se nevěsta schovává pod vodou. Přesto slavili už po třech dnech svatbu a v příštích jedenácti letech, do roku 1962, se jim postupně narodilo devět mláďat. Žijí dnes v zoologických zahradách v různých světadílech a návštěvník se s nimi setká až v Tokiu a v Kansas City. Jedno mládě jsme poslali zoologické zahradě v Monrovii v Libérii. Tak se ve Frankfurtu narozený hroch dostal do Afriky. S Toniho lidumilností, která na fotografii v průvodci zoologickou zahradou tak zapůsobila na Afričany, byl konec brzy potom, co se oženil. Za čtrnáct dnů po svatbě, v neděli, chytil svého hlídače Ecka jako by ze žertu za loket, ale roztrhl mu přitom i svaly a rozmačkal kosti. Ačkoli jsem dopravil pana Ecka již za dvacet pět minut v narkóze na operační stůl, opustil nemocnici teprve za šest neděl.