Příběh otroka

Pavouk je nejchytřejší ze všech zvířat, poučuje mě černý průvodce a vypráví: „Když ještě zvířata žila společně s bohem Ňamě v nebi, ukázal jim bůh jednoho dne kukuřičné zrno a zeptal se, kdo by mu je uměl vyměnit na zemi za otroka. Zvířata na sebe v rozpacích pohlížela, jen pavouk řekl, že by to dokázal. Po dlouhém řetězu, kterým se z nebe na zem dostali lidé, zvířata a duchové, slezl tedy i pavouk na pole, kde právě pracoval sedlák, položil na cestu kukuřičné zrno a čekal. Brzy přišla jedna ze slepic, které si sedlák bral v koši přes den na pole, a zrno spokla. Pavouk začal bědovat pro své kukuřičné zrno, a naříkal tak hlasitě, až přivolal sedláka, který mu jako náhradu nabídl kukuřičný klas plný zrn. Pavouk ale tvrdil, že jeho zrno bylo zázračné a že musí za ně dostat slepici, která v sobě zrno má. Sedlák sice namítal, že je to právě jeho nejtlustší kohout, ale pavouk křičel a hořekoval tak dlouho, až dosáhl svého. Pak s ním cestoval do vesnice, kde požádal o nocleh. Jeho kohout byl ale příliš velký. Museli ho proto zavřít přes noc do chlívka ke kozám. Kozy ho pak do rána ušlapaly. Ráno pavouk opět naříkal nad ztrátou svého jediného majetku. Vesničané nechtěli, aby je pomluvil, že poškodili hosta. Náhradou mu dali kozu, která kohouta ušlapala, a s ní cestoval dál. V sousední vesnici žádal, aby jeho krásná velká koza směla přenocovat mezi voly. Přivázal ji provazem ve stáji a voli, kteří kozy nesnášejí, ji tak dlouho honili a strkali do ní, až se uškrtila. Nyní dosáhl pavouk toho, že za mrtvou kozu dostal vola. Když s ním přišel kvečeru do další vesnice, kde zemřelo právě dítě, utěšoval hořekující rodiče a za mrtvolku jim nabídl vola. Nikdo nevydá rád své mrtvé dítě, ale vůl má pěknou cenu, a tak přišel pavouk za tmy s dětskou mrtvolkou do sousední vsi. Vydával se za chudého pocestného a ptal se, směl-li by položit své spící dítě k dětem jednoho sedláka. „Kde jich spí sedm, vyspí se i osmé," řekl sedlák. „Mé dítě je ale občas cítit a není zcela způsobné," namítal pavouk. Sedlák ale řekl, že se ti malí už shodnou. Co nastalo ale za povyk, když bylo pavoukovo dítě ráno nalezeno mrtvé! „Tvé děti ubily moje," křičel pavouk, „musíš mi za ně dát náhradu." Malý chlapec, který se poškorpil se svým bratrem, tvrdil, že viděl, jak právě on zabil pavoukovo dítě. Pro rodiče bylo sice strašně těžké vydat dítě, ale spravedlnosti muselo být učiněno zadost. Pavouk s chlapcem, kterého vyměnil díky své výřečnosti a lstivosti, odcestoval. Vyšplhal s ním do nebe a vítězoslavně ukazoval. „Skutečně," řekl bůh Ňamě, jenž nevěřil svým očím, „pavouk mi za kukuřičné zrno přivedl otroka," a odměnil ho kouzelnou kalebasou, se kterou se pak přihodilo ještě mnoho a mnoho podobných příhod.