Filmování

Černoch vedle mne do mne strká a ukazuje prstem na vodní hladinu; skutečně se z ní něco vynořuje - dvě nosní dírky, oči a uši. Než mohu nastavit teleobjektiv, hlava mizí. Nosní dírky, oči a uši hrocha jsou v jedné rovině a pod vodou je zvíře může zavřít. K tomu, aby současně začalo užívat všech smyslů, stačí, vynoří-li jen malý kousek těla. Dívám se na hodinky a čekám. Hroši nemohou zůstat pod vodou déle než čtyři až šest minut a mláďata, rodící se pod vodou, tam vydrží dokonce jen dvacet vteřin. Po zrození z mateřského těla je jejich prvním úkolem okamžitě se vynořit a nadýchnout se. Při krmení mladých si samice lehá na bok na dno, takže mláďata sají její mléko pod vodou. Hroši milují taková místa v řece, kde je hloubka asi jeden a půl metru a kde mohou pobíhat po dně. Zde je ale značně hlouběji. Právě se znovu objevuje hlava a obě uši, z kterých hroch vytřásá vodu. Než ale zachytím teleobjektivem správný bod na matnici, zvíře opět mizí. Inu, vždyť máme dost času. Nasazuji aparát na stativ a zaměřuji jej do míst, kde se objevila hlava.Za několik minut se vztyčuje znovu - cvak, a obrázek je hotov. Zdá se, že se hroši vždy znovu vynořují na témže místě. Žije zde šest až osm hrochů. Po několika hodinách přinášíme pirogu, úzký člun z vydlabaného kmene, a opatrně jedeme podél břehu blíže k hroší rodině. Na těchto člunech, které nemají kýl a jsou zcela oblé, je možné se velmi snadno zvrhnout. Sedáme si proto až na dno lodi, kde je vždy trochu vody. Nahým černochům to nevadí a já jsem příliš vzrušen, než abych o tom přemýšlel. Teprve později zjišťuji, že moje tobolka s pasem a penězi je úplně promočena. Abychom neztratili kameru, kdyby se vratké plavidlo převrhlo, přivázal si ji Michael pro jistotu provazem kolem krku. Protože jsou tu taky krokodýli, nelze zde provádět příliš velká potápěčská cvičení. Máme štěstí a přijíždíme asi na deset metrů k vynořujícím se tělům vodnich oblud. Michaelova filmová kamera bzučí a můj aparát cvaká.