Termitiště

V pevnosti žije kolem dvou miliónů termitů. Tři čtvrtiny obyvatelstva tvoří dělníci. Kromě nich tu žije dvě stě tisíc vojáků a asi padesát tisíc nedospělých. Protože jako trpaslíci nemůžeme dovnitř projít žádným z vchodů, slezeme oklikou po strmých stěnách
stavby ozářené sluncem až k díře, kterou jsme si z opatrnosti předem prokopali. Situace se tu však změnila. Z města připochodovali vojáci. Stojí v kruhu kolem průlomu a tvoří ochranný řetěz proti vetřelcům. Jejich nebezpečné zbraně na hlavách jsou obráceny proti nám. Nejsme tu sami. Mravenci na sebe nedali dlouho čekat. Jejich pokusy proniknout jsou ale marné. Jakmile se dotknou některého z vojáků, poděšeně uskakují. Mezitím se termití dělníci se zavalitými hlavami a malými, ale silnými klešťovitými kusadly horečně pokoušejí díru zazdít. Z černé hlubiny přinášejí v kusadlech hromádky hlíny. Přilepují je na okraje trhliny. Jiní stavějí uvnitř obloukovité sloupy, které podpírají okraje otvoru. Průlom je brzy zazděn. Jen chvíli je o něco vlhčí a tmavší než celá stěna. Kdybychom teď zastřelili několik termitů a natřeli se výměškem jejich těl, mohli bychom ještě rychle proskočit posledním otvorem a poměrně nerušené probádat vnitřek. Vnější vrstva hory je masivní, několik centimetrů silná. Uvnitř probíhá spleť pečlivě upravených chodeb. Široké vzduchové šachty spojují město s okolním světem a zaručují stejnoměrnou vlhkost i teplo. Město je zabezpečeno i před deštěm, a to dokonce natolik, že kdybychom dovnitř nalili několik kubických metrů vody, zůstaly by díky systému kanálů všechny důležité části stavby suché.