Termiti

Ve vchodech do tunelů sedí zuřiví termití vojáci. Mají sice měkký zadeček, ale to nevadí, protože je skryt uvnitř. Jsou vyzbrojeni obrovskými kusadly. Jimi mohou nepříteli jediným střihnutím srazit hlavu. Jiní vojáci mají na hlavě jakási kopí. Brání se tím, že uchopí nepřítele a vířivým pohybem ho ve velkém oblouku vymrští do vzduchu. Nejnebezpečnější jsou vojáci s hroty na nose. Do vzdálenosti dvou až tří centimetrů vystřikují lepkavou tekutinu, která na vzduchu houstne a tuhne. Kdo je jí zasažen, nepohne již údy. Těmito zbraněmi se termiti brání svým hlavním nepřátelům, mravencům, kteří se neúnavně pokoušejí proniknout do termitího města. Když se jim to podaří, vykradou vajíčka a larvy, všechno pobijí a sami se usadí v obrovské pevnosti.
Mravenci jsou totiž bojovnější a živější, mají tvrdý krunýř, schopnost vidění a nevadí jim ani sucho, ani světlo. Mravenci, kteří jsou mnohem mladším druhem hmyzu než termiti, způsobili, že termiti musili zmizet ze slunečního světla a stáhnout se do pevných hradů. Stali se podzemním, slepým národem, který potřebuje tmu a vlhký vzduch. ! Jejich dlouhé chodby vedou pod zemí k pastvinám. Musí-li cestovat po kmenech stromů nebo po zdech, staví si z hlíny a z vlastního trusu tunely. Nevidíte je, ani neslyšíte. Mají chodby v mrtvých stromech, ve stěnách dřevěných domků, v nábytku i v knihách. Uvnitř všechno sežerou, zůstane jen vnější vrstva a zdánlivě neporušená stavba se jednoho dne zhroutí jako domek z karet. Proč se jim ale říká „bílí mravenci"