Miliónová města ve stepi

Pomáhám jí zvednout těžký, krásně tvarovaný džbán na hlavu. Zastrkuje si kolem boků doma tkaný šátek a kráčí do lesa, vzpřímená a štíhlá jako bohyně. Velký plochý kámen ve vodě je mokrý od jejích nohou a motýli se jako přičarovaní slétají u tohoto bezpečného mělkého napajedla. Černobílí, zlatí, žlutočervení, měňaví, zářící, lesknoucí se motýli. Úchvatný, kvetoucí koberec nad jejími šlépějemi.




Lidem, kteří přijedou do Afriky, aby prožili se lvy a slony dobrodružství, při kterých naskakuje husí kůže, by se to mnohem spíše podařilo v některé z pozoruhodných, několik metrů vysokých červenožlutých staveb, které všude ční ze stepní trávy jako pomníky. Bylo by k tomu třeba jen jediného zázraku: černý marabu, kouzelník, by nás musil proměnit v mužíčky velké jako mravence. Všechno co by následovalo, by bylo neuvěřitelné, nepochopitelné, ale pravdivé. Udělejme si ale ještě předem špičatou motykou díru do strmého pahorku z tvrdé hnědé malty, protože, jakmile se staneme Palečky, nebude vůbec lehké proniknout do tohoto obrovského města.