Obsluž se sám

Litovali jsme tříhodinového namáhavého pochodu. Posadili jsme se a začali chytat ryby na udici, kterou jsme našli v křoví. Přirozeně jsme nic nechytili. Po nějaké době si náš průvodce sundal zástěru, kterou měl kolem beder, a vlezl do vody. Teprve nyní jsme uviděli, že na silném kořenu je přivázána dlouhá tyč. Afričan, protože neuměl plavat, se jí pevně přidržel a ručkoval doprostřed řeky, kde nebyla tak velká hloubka. Dál se brodil po pás ve vodě. Na druhé straně nastalo dohadování. Bylo bezvýsledné jako první. Černoch se musel k nám vrátit stejně nepohodlně. Nedalo se nic dělat, ženy nám odmítaly člun půjčit. Usoudil jsem, že tu nemohou být krokodýli. Hrome, přece bychom nekapitulovali před panem Tiemokem, i když se před ním třese celý kraj. Vždyť jsme ho nechtěli ohrozit na životě, ale pouze zvěčnit na obrázku. Svlékli jsme se a jen v adamkách a s nepromokavými námořnickými čepicemi na hlavách jsme plavali na druhý břeh. Jak to bylo příjemné v tropickém vedru! Černoch si uvázal kameru na hlavu. Na druhé straně jsme šli do osady, a zde jsme posuňky vyjednávali se ženami, které se jen pomalu odvažovaly vyjít z banánových plantáží. Jejich muži byli někde daleko na práci nebo na lovu, I k jídlu neměly kromě několika papají nic. Kde jsou pádla, nechtěly prozradit. Hledali jsme je tedy sami v křoví na břehu a také jsme je tam našli.

Bohužel, takhle to bývá častěji. Po zkušenostech s bílými se mnoho černochů bojí mít s nimi cokoliv společného. A není se vcelku čemu divit ne? Když ukázali prvním bílým zlato, ti ho chtěli, nezřídka prostě celou vesnici vyvraždili.. Když jim ukáží svůj totem, největší strom, nebo zvíře v okolí, bílí ho hned zničí, strom porazí na dřevo, zvíře někdo uloví jako převzácnou trofej. Nemluvě už o tom, že bílí znásilňují černé ženy, pokud tam bojovníci nejsou. A nebo muže napřed postřílí..