Džunglí

TU a tam se mezi stromy objevilo světlejší místo. Namlouvali jsme si, že tam les končí. Předem stanovený směr jsme ale i nadále sledovali. Šli jsme vždy kolmo vpravo nebo vlevo, až jsme se přiblížili k světlejšímu místu, a potom jsme postupovali původním směrem. Mýlili jsme se, protékala tudy pouze malá říčka, nebo zde ležel vyvrácený pralesní velikán. Zmocňovaly se nás černé myšlenky, ale navzájem jsme si to nechtěli přiznat. Naávali jsme si, že jsme se jen tak beze všeho rozeběhli do pralesa a k tomu jsme začali pociťovat hlad. Jak se nám ulevilo, když jsme našli červené cibulky, které, jak jsme poznali na hranicích Libérie, žrali šimpanzi. Měly osvěžující, nakyslou chuť. Snědli jsme jich velké množství a naplnili jsme si jimi kapsy. Nevěděli jsme, nedostaneme li po nich průjem, nebo jiné zažívací obtíže.