Není snadné projít do pralesa

Černoši vyprávěli, že se na plantáži vyskytují i obávaní černí mravenci, tzv. mana. Podle slov bělochů přepadávají každou chvíli domy a zahánějí vše na útěk. Objevit jejich cestičku se nám nepodařilo. Nepříliš daleko od domu, který stál ve stínu výběžku pralesa, rostly v plné nádheře metráky banánů. Stále znovu a znovu jsme zde sklouzávali po napůl shnilých plodech a měli jsme vždy nepříjemný pocit, jako bychom šlápli do hromádky výkalů. Tu jsme spatřili, jak z jednoho zadního keře trčí do vzduchu jako šavle holý stvol. Tak blízko u domu přece nemohou být sloni! Sedřené listy a jejich odtržené okraje nebyly ale ještě suché. Zřejmě zde sloni před krátkou dobou poobědvali. Zatímco jsme se vydávali na dlouhé, namáhavé celodenní pochody za stádem, pan Tiemoco se potloukal v našem sousedství. Všude kolem vidíme stopy slonů. Tráva a větvičky jsou čerstvě polámány a pošlapány. Dokonce tu leží i sloní výkaly, dobře nám známé ze sloní stáje ve frankfurtské zoologické zahradě. Rozhrnuli jsme je. Uvnitř byly ještě teplé. Bezděčně jsme začali mluvit tišeji a vydali jsme se po sloní stezce až k pralesu. Dostat se do pralesa není obvykle nijak snadné, protože na jeho okraji, kde je dost světla, stojí proti vám val z křoví, výhonků a trnů, kterým prostě nelze projít.