Naděje a beznaděje

Jednou se před námi přecejen poněkud rozjasnilo. Chtěli jsme jít tím směrem, ale neprošli jsme křovím. Bylo tak husté a naše mačeta tak tupá, že jsme zůstali visetmezi trny jako mouchy v síti. Čím světleji bylo v korunách stromů, tím hustší byl podrost. (což je přesné, hustotu podrostu v džungli udává hlavně neúrodná půda a nedostatek světla. Tam kde je světla více logicky podrost houstne) Vylezl jsem s námahou na polovysoký strom, hustě porostlý výhonky, a před sebou uviděl čtvercovou mýtinu. Srdce mi radostí povyskočilo. Vypadala jako opuštěná a znovu vysázená plantáž. Zřejmě navazovala buď na naší, nebo na některou sousední. Vydali jsme se k ní. Byla to dřina. Postupovali jsme jen po metrech. Brzy jsme ale zpozorovali, že se dostáváme do bažiny. V bažině se plantáže nezakládají. Proto tu tedy nerostly vysoké stromy! Byli jsme velmi sklíčení.