Den končil

Den Končil, Slunce, které bychom teď měli dobře vidět, bylo schováno za hustými mraky, přestože v poslední době bylo většinou dost jasno. Věděli jsme, že se asi během půl hodiny setmí, a proto jsme hledali místo, kde by nebyl hmyz. Nahrnuli jsme na ně hromadu větví a upravili si velké lože. Bylo to opravdu jako v dobrodružsné knize, takové příběhy ale vždy vypadají zajímavěji, jsou li už za námi. Přitom naše situace byla směšná. Nemohli jsme totiž být příliš daleko od plantáže. Černoši nás ovšem nijak nepostrádali. Mysleli si zcela určitě, že jsme stopli nějaké nákladní auto a odjeli k některému sousedovi. Neměli jsme s sebou ani kapesní lampičku, ba ani sirky, abychom si udělali oheň. Zvěře jsme se nebáli. Lvi v lese nebyli a o tom, že by tu někoho napadl levhart, jsem zatím neslyšel. Přesto jsme ale v každém listu a stvolu viděli zvířecí oči. Větší obavy jsme měli z hadů. V nočním tichu jsme naslouchali koncertu zvířecích hlasů, který se rozléhal africkým pralesem. Přirozeně jsme si mysleli, že jsme skoro nespali, ale v tom se člověk většinou mýlí. Minuty a hodiny bdění se zdají nekonečné. Černošské pohádky a strašidelné historky, kterými jsme se vždy bavili, vypadaly při náladě, kterou jsme právě měli jinak. Dlouho jsme si vyprávěli o domově.