Jízda noční afrikou

Snad to lze objasnit tím, že každé přejeté zvíře, pokud může být snědeno, odnesou domorodci, kteří trpí v mnoha částech Afriky nedostatečnou bílkovinovou výživou. Hlavním důvodem ale asi bude, že se v Africe většinou nejezdí za tmy. Každý se snaží, aby kolem devatenácté hodiny byl již doma. Však také v národních parcích, bohatých na zvěř, je jízda autem po soumraku zakázána.)
Přesně v půl sedmé večer se stmívá. Náhle vylétnou asi deset metrů před vozem podivní ptáci, kteří dosud nehybně leželi na silnici. Potácejí se ve světle reflektorů a pak oblétají těsně kolem našich hlav. Nevím, proč při svém odpočinku dávají přednost právě holé vozovce. Snad proto, že je ještě trochu zahřátá sluncem, nebo že se na holé rovné ploše cítí bezpečněji před malými dravci. Snažím se jednoho z nich chytit a skutečně se mi to daří. Nárazem je ale bohužel usmrcen. Je to druh velkého lelka a je podobný našemu lelku kozojedovi. Tajně ho strkám hluboce spícímu Michaelovi do tašky. Černí spolucestující se tím královsky baví. Dají se vždy získat pro malé žerty.
Vůz jede s drkotáním nocí, stále hlouběji do země Baulů.