Zvířata

je ale rychlejší a půl metru přede mnou mizí v neproniknutelném houští. Černí spolucestující, kteří doběhli za mnou, se tváří zklamaně. Jedí všechna divoká zvířata a nepohrdnou ani termity, myšmi a ještěrkami. Jásají, podaří-li se řidiči přejet něco živého. Ke všem domácím zvířatům jsou ale řidiči až dojemně ohleduplní. Nikdy jsem neviděl, že by přejeli kozu, ovci, kohouta nebo psa, ačkoli pobíhají volně po silnici.
Když projíždíme osadou, sedí uprostřed silnice hezoučké štěně, které se ani halasným houkáním nedalo vyrušit ze svého klidu. Řidič brzdí kousek před ním tak prudce, že jsem hozen do náruče jedné černé matičky. Pak vystupuje a odnáší psíčka do bezpečí. Při zpáteční cestě se celá příhoda v téže vesnici opakuje. Kolik starostlivých černých řidičů mezitím odneslo tohoto malého hlupáčka stranou.
Tento vztah k domácím zvířatům nevyplývá, jak jsem se původně domníval, z lásky k nim, ale ze snahy Afričanů nepoškodit majetek druhého.
(V americkém státě Virgínii bylo za jeden rok přejeto 10 000 psů, 11 600 koček, 10 800 králíků, 10 000 mývalů a 4 tchoři. V celých Spojených státech bylo auty usmrceno v roce 1960 44 311 jelenů. Ve skutečnosti byl počet asi dvakrát až třikrát vyšší, protože údaje jsou vzaty ze statistik pojišťoven, které hradí pouze škody přesahující sto dolarů. V roce 1960 také zahynulo ve Spojených státech čtyřicet lidí při srážkách aut s divokými zvířaty. Rovněž v Německu způsobila zvířata v prvních devíti měsících roku 1953 6499 dopravních nehod.
V Africe je na silnicích kromě hadů jen zřídka vidět přejeté zvíře. Ostatně hady spatří návštěvník Afriky jen výjimečně, i když byl jimi předem velmi strašen.
Po silnicích zde přirozeně jezdí méně aut než v Evropě nebo v Americe. Protože nejsou v tak dobrém stavu, potkáte na nich převážně pomalejší nákladní a terénní vozy a ani osobní auta nemohou dosáhnout větších rychlostí. Ale ani tím není, myslím, zcela vysvětleno, proč se zde přejede méně zvířat.