Odjezd

Ale my máme příliš málo času. Konečně získáváme camion, těžký nákladní vůz, a v něm s patřič­ným rachocením cestujeme dále po úzké silnici, kudy jen občas někdo přejede. Kouadiou se čtyřmi loveckými puškami a se svými sluhy nás doprovází. Představí nás vesnickým náčelníkům a pak budeme pokračovat již sami od osady k osadě s patřičnými dopo­ručeními až na území, jejichž obyvatelé ještě neznají ani tropické helmy, ani brýle proti slunci. Všechny nákladní vozy, většinou citroeny nebo vozy amerických značek, řídí černí řidiči. Sedí pouze za volantem a jinak nehnou prstem, protože každý z nich má u sebe stále dva až tři apprentis, učedníky, kteří musí vykonávat všechny špinavé práce. Kdo se chce v Africe stát řemeslníkem, tj. řezbářem slonoviny, výrobcem dřevěných soch, tkalcem nebo kovářem, musí se odpradávna šest až sedm let učit a tato dlouhá učební doba platí dnes i pro moderní řemesla, jakým je například řízení nákladního auta. Kamióny lze zabrzdit jen pokud běží motor. Je-li cesta příliš strmá, vyskakují při každém nuceném zastavení z vozu učedníci a za kola vozu kladou ohromné dřevěné klíny. Učedníci také předběžně jednají o jízdném s černochy, kteří se chtějí svést. Zpravidla se o jeho výši dohadují tak dlouho, až zasáhne řidič, pronese poslední slovo a vybere od cestujících peníze. Proto se tímto nákladním autem, které ujede asi čtyřicet kilometrů za hodinu, dostáváme tak pomalu kupředu. Kolikrát jsme proklínali nastupování, vystupování a smlouvání, pravidelně se opakující v každé vesnici. Pozdě odpoledne jedeme po červené prašné silnici stále do kopce a zase s kopce. Cesta nemá konce. Zemní veverky pobíhají před rachotícím vozem jako u nás divocí králíci, až nakonec zmizí v lese. Jsou tu i skuteční divocí králíci. Jednou se přes cestu plazí jako černá stuha had, podruhé odtud horlivě pospíchá metr dlouhý varan. Přítomnost zvířat je vždy provázena povykem cestujících. Řidič rychle brzdi a já jako první seskakuji, abych chytil velkou ještěrku.