Kouadiou

Jak jsem se později dověděl, oženil se Kouadiou po smrti své první ženy s dívkou, kterou miloval. Protože nebyla ze šlechtické rodiny, měl mnoho potíží se svými poddanými i s příbuznými svého rodu. Všichni jeho poddaní jsou fetišisté. Uctívají mnoho starých domácích bohů. Křesťanské misie, které zde spolu soupeří a bojují, ať už jsou to francouzské katolické řády a francouzští protestanti nebo americké misie, baptisté a jiní reprezentanti křesťanství, tu dosahují jen malých úspěchů. Výrazněji se zde šíří islám, který lépe vyhovuje starým zvykům domorodců, protože nepožaduje jednoženství. Černochům se kromě toho líbí slavnostní modlitba, pronášená pětkrát denně na kolenou s tváří obrácenou k Mekce. Myslím, že na Afričany blahodárně působí i Mohamedův zákaz pití alkoholu. Ostatně v tom jim běloši nedávají právě nejlepší příklad.
Kouadiou má překrásné velké rádio s mnoha lampami, které však nehraje. To je tu skoro typické, protože elektřina zde není téměř zavedena a baterie nejsou většinou nabity. Prvních několik týdnů a měsíců je majitel dává znovu nabíjet, ale později se mu zdá, že posílat baterie stovky kilometrů k nabíjení je příliš velký přepych (např. nabití baterie do auta stojí 20 až 25 marek).
Jednou jsem se zde setkal s bílým mechanikem, který dva roky pracoval v Zeppelinových loděnicích na Bodamském jezeře a mluvil trochu německy. Vyprávěl mi, že instaloval v malé chatrči starý benzínový motor z amerického žacího stroje, načež si sedl do restaurace a dvakrát až třikrát denně k němu pouze buď připojil vybitou baterii nebo odpojil nabitou. Tato „vzrušující" činnost mu zajišťovala pěkné živobytí.