Svatební zvyky

Ještě před necelým stoletím uzavírali za mladé lidi sňatky náčelníci rodů. Ti také zaplatili z rodového majetku polovinu kupní ceny nevěsty. Zbytek musil opatřit ze svého „soukromého" majetku mladý muž nebo jeho nejbližší příbuzní. Příslušníci vesnického j rodu pracovali dříve na rodových polích společně a každá rodina j dostala podle uvážení stařešiny ze sklizně určitý díl.
Od doby, kdy je v zemi mír, obdělávají rodiny svá pole zvlášť
žijí odděleněji. Chce-li si mladý muž „koupit" dívku podle vlastního vkusu, může si dnes přivydělat peníze na plantážích. Ačkoli mládež vidí na plátnech kin romány čisté lásky, nejsou její manželství o nic šťastnější, a dokonce výskyt tragických milostných příběhů černých Romeů a Julií, které se naprosto vyrovnají slavným evropským dramatům, je dnes častější než kdykoli dříve. Náš hostitel, pan Abraham, vyprávěl, že na jeho voze cestovalo jednou osm nebo deset rozzlobených příbuzných, kteří odváželi uprchlou mladou ženu od jejího milence k nenáviděnému manželovi. Mezi příbuznými byli i hrabiví rodiče uprchlice, kteří chudinku svázali. Křičela, plakala a spílala jim, ale byla bezmocná. Panu Abrahamovi se ubohé zželelo, a když při zastávce příbuzní odešli do lesíka, přeřezal jí pouta. Vězeňkyně seskočila s vozu jako srnka a zmizela v lese. Ostatní se vrhli s křikem za ní. Pan Abraham spokojeně nastartoval a opustil malou společnost, která již zaplatila jízdné.