U černošského knížete 1

Pravlastí Baulů, jejichž územím nyní projíždíme, bylo Zlaté pobřeží. Před dávnými časy byli odtud vyhnáni mocným válečnic jejich útěku se vypráví:
Když se dostali k široké řece Comoé, v níž žijí krokodýli, nemohli dále. Pronásledovatelé jim byli stále v patách. Muži, ženy, děti i dobytek se tísnili na břehu nepřekročitelného toku. Prosili své kněze marabu, aby jim poradili, co dělat. Moudří mužové se tázali bohů a dostali odpověď: kmen má obětovat dítě z královské krve.
Zaraženě na sebe pohlíželi urození, tupě a mlčky den a noc čekal zděšený lid, aniž se kdo odvážil reptat: králové a kmenoví náčelníci tehdy ještě vládli nad životem a smrtí svých poddaných a mohli každého tvrdě umlčet i dát štít.
Nepřátelský předvoj se však již blížil a tu Abla Poku, mladá žena z královského rodu, uchopila svého dvouletého synáčka: „Jsou-li muži příliš zbabělí, udělám to já," vykřikla a hodila dítě mezi krokodýly.
Strhla se strašná bouře a ji provázející vichřice srazila dva ohromné stromy, jejichž výška v těchto krajích dosahuje čtyřiceti i sedmdesáti metrů. Padly přes řeku a jejich koruny zůstaly viset v křoví na protějším břehu. Celou noc přelézali Baulové na druhou stranu, na zádech přenášeli své zakrslé mamberské kozy a za rohy vlekli ovce.