V Africe 5

V malé restauraci se podává jídlo. Nejsme ještě zvyklí na tuhé africké maso a věnujeme je lehkomyslně dvěma farmářům, kteří si z Francie přivezli malé čistokrevné psy. Psí robátka zkoušejí nemotorně své první kroky na horké červené africké půdě.
Dále letíme celý den až do Bamaka na Nigeru, do Boba a do Bouaké.
Bouaké má z těchto tří míst nejmenší letiště. Je vlastně soukromé. Vystavěl je klub farmářů pro dvě křiklavě žlutá soukromá letadélka, která je čas od času používají. Ačkoli máme letenky až do Abidjanu, kam byly dopraveny i naše kufry, rozhodujeme se zůstat už v Bouaké. Stěhujeme se do osiřelého domu přítele Abrahama, který ujel tři sta kilometrů po nekonečné, hrbolaté silnici do Abidjanu na pobřeží, aby si nás u letadla vyzvedl.
Náš hostitel měl kdysi ve Frankfurtu v Císařské ulici jedno z největších klenotnictví. Společně s dvaceti nemajetnými uprchlíky, které vydržoval, cestoval skoro jako mořeplavec Sinbád kolem světa, z Itálie do Jižní Ameriky, do Kapského Města, na ostrov Mauritius, do východní Afriky, až konečně zakotvil zde, v nitru Afriky - ve velkém domě z červených afrických kamenů s obílenými spárami, obrostlém stále kvetoucími rudými keři bougainvillií, v jednom z nejkrásnějších a nejčistších domů tohoto malého města. Na ulici se shromáždili černoši a se zájmem nás pozorují. Michael do mne rozpačitě strká. Jsou zde i mladé dívky a ženy, oděné pouze od pasu dolů. Ale na tento pohled si rychle zvykl.