Spánek

Toto lože, určené pro něžné tělo černé ženy, nepočítá ovšem s mou délkou. Ukládám se na ně tedy úhlopříčně, z rohu do rohu. Přetahuji si přes sebe tenkou vlněnou deku, pod kterou spí domorodci. Lůžko je tvrdé a ze vsi zaznívá bubnování, ale i tak brzy usínám.
Předtím ještě zjišťuji ve světle své silné kapesní svítilny, že se dveře ložnice dají úplně zavřít. Mají dokonce evropský zámek. Je ale umístěn obráceně a zub klíče je otočen vzhůru. Podobně je tomu všude v Africe i v tamějších domech bělochů. Klíč při bouchnuti dveří sice nevypadne, což je jistě přednost, ale nemohu si zvyknout, že musím zamykat a odmykat opačně. Tyto hmaty máme přece v prstech již od dětství.
Zda jsem svou myšlenku dokončil, nevím. Oči se mi při vzdáleném, tlumeném bubnování brzy zavřely.