Sám hroch

I Náš průvodce se zastavuje, ukazuje na ni a říká: „Niy, ssy!" V řeči Baulů to znamená „říční slon", v našem jazyce „říční kůň". "Obě označení nejsou šťastná, protože hroši nejsou příbuzní ani se slony ani s koňmi. Nejvíce se ještě podobají prasatům. Stezka není určena lidem, používají ji hroši. Vede z břehu přímo do stepi, asi po osmdesáti metrech se rozdvojuje a o něco dále zaniká. Na jednom místě nalézáme zválenou trávu. Zde hroši odpočívali. Vracíme se k řece. Stezka náhle neuvěřitelně strmě a kolmo klesá po břehu vysokém asi patnáct metrů k hladině. Je to skutečný úvoz, kterým zřejmě po staletí vystupovali hroši z řeky na břeh. Je propleten kořeny, které vyrůstají půl metru nad ním a kříží jej. Do hlíny i do skal jsou tu vyšlapány stupínky, země je rozdupána Iširokými hrošími chodidly, která kladena těsně vedle sebe vytvořila Idvě široké stopy s úzkou čarou uprostřed. Sotva si umíme představit, jak tyto čtyřiceti i šedesáti metrákové kolosy šplhají vzhůru.