První focení

Má-li náčelník rodiny syny, kteří si již založili své vlastní větší rodiny a jsou tedy již sami jejich náčelníky, je jejich otec vesnický stařešina. Když se náčelník osady nechová správně, může být sesazen. Správa osady je tedy ne nerozumnou směsí demokracie a aristokracie.
Jídlo je tu přehlídkou. Vytahujeme své talíře a příbory a více než sto pozorných očí mlčky sleduje každé sousto, které mizí v našich ústech. Připadáme si, jako bychom jedli ve výkladní skříni někde uprostřed Frankfurtu.
Toto se opakuje v každé osadě. Čím více se vzdalujeme civilizaci, tím více se tento zájem stupňuje. Brzy si toho již ani nevšímáme. Vždyť našim lvounům počítají návštěvníci zoologické zahrady také každou sežranou půlku ryby, a přece jim chutná.
Zatímco jíme, někde v osadě se bubnuje a někteří z přihlížejících se pomalu ztrácejí. Potom, když jsme si utřeli ústa, odvádí nás náčelník k tanečnímu parketu, osvětlenému ve čtyřech rozích ohni. Na jedné jeho straně jsou již seřazeny mladé dívky, na druhé muži. Přešlapují v rytmu bubnů a rohů. Sedáme si na čestná místa.
Na „parket" doskákala hrozná maska s napodobeninou rybářské sítě na rukou a na nohou, s ocasem a s pláštěnkou z lýkových vláken. Má zlý, ďábelský obličej. Za ní tančí mládenec a drží jí ocas jako vlečku. Tento štíhlý mladý muž je skutečný virtuos. Jeho nohy tančí, tělo se otáčí, lopatky, paže, každý prst se pohybují v pravidelném rytmu.
Dva tři obrovští černí muži jdou vpředu, zpívají, jeden z nich fouká na nástroj podobný kravskému rohu, a biči zahánějí zástup mladých mužů. Potom se opět všechno divoce řítí za chórového zpěvu přes taneční „parket". Ďábel mezitím klesl k zemi, zvedl do výše masku a jeho „sluha" mu šátkem vhání vzduch pod lýkový oděv. Umím si představit, jak se chudák potí.
Po chvilce za vírem bubnů opět vyskakuje. Řítí se ke mně, tančí na místě a podává mi ruku. Michael vyskočil a s bleskem fotografuje, ačkoli zaostřit v mdlém světle není nijak snadné.
Když si mu dětí zvědavě stoupnou před aparát a upřeně na něho hledí, vyzve je přátelsky, aby se dívaly do lesknoucí se bleskové výbojky.
Stisknutí, a neuvěřitelně jasný blesk všechny oslepuje. Přivírají oči a rázem nic nevidí. Vyvolává to úžas, spokojenost i škodolibost ostatních a do budoucna určitý odstup od „ďábelského" přístroje.