Jak funguje africká vesnice

Zde chce prožít konec života. I když na jihu pracoval s bělochy, nenosí ani jedinou část evropského oděvu. Pouze přes ramena má jako tógu doma tkaný modrý přehoz. Je rozvážný, moudrý a není nepřátelský.
Náš rozhovor je přerušen příchodem asi čtrnáctiletého, vyzáblé-ho a úplně nahého děvčete. Mluví neartikulovaně, blábolí. Kolem-sedící s úsměvem čekají, co udělám. Upadám do rozpaků, nevím, co si s tím stvořením počít. Kouadiou mi radí, abych jí dal několik franků. Uposlechl jsem jeho rady a dívka s díky odchází. Peníze odevzdá rodičům. S venkovskými hlupáčky, kteří jsou do určité míry tolerováni, jsem se později setkal ještě mnohokrát.
Mezitím přináší mladý muž živého kohouta a napůl vkleče mi ho podává. Přijímám jej a opět mu ho vracím. Muž láme ubohému zvířátku vaz a po vykuchání je spáruje ve vodě, která se zatím vařila v kotli tvaru dělové koule. Potom je kohout oškubán, rozřezán na kusy a uvařen s ignamem, hlízovitou plodinou podobnou bramborám. Samozřejmě se přidává, jak je zde všude zvykem mezi černochy i bělochy, hodně pimentu, odrůdy červeného pepře, jehož plody jsou podobné šípkům.
Tímto ďábelským kořením nás po příjezdu napálil pan Abraham. Dal nám je ochutnat jako „báječný africký plod". Byla to skutečně pochoutka, jenže jsme pak vypili litry vody. Přirozeně jsme přivezli do Frankfurtu v plechové krabici několik těchto lákavých plodů a použili jich k stejnému účelu.
Černoši jsou pověstní tím, že milují shromáždění a dlouhé rozhovory ve velkém kruhu. Chovají se při nich opravdu jako v parlamentě. Potřebuje-li jeden druhému něco povědět, vezme si svou židličku s krátkýma nohama a posadí se před něj. Tak vyřídí svou záležitost bez překřikování ostatních.
Žádám Kouadioua, aby mi vysvětlil správu osady. Nabízí mi cigaretu. Dovídám se, že náčelník osady, který nás dnes přijímal, je vlastně jen zástupcem náčelníka. Skutečný náčelník osady, která má asi sedm set obyvatel, není právě přítomen. O několik osad dále přejímá dědictví po svém bratru - čtyři ženy, což pro něho znamená daleko více starostí a povinností než potěšení. Jsou to už letité dámy, o dvacet let starší než dědic.
Náčelník osady musí pocházet z rodiny, jejíž prapředek osadu založil, a je volen na doživotí. Volbu provádějí náčelníci rodin.