Zítra

Slibuju, už zítra se pokusím an tu knihu nezapomenout. Prostě holt se stalo, člověk je zapomínavý, a prostě zůstala kde byla na stoje. A přecijen, v těchto vedrech se mi nechce přes půl prahy jen tak pro nic za nic. Tak aspoň vtip, s úsměvem jde vše líp: Dědo, bydlíte na samotě deset kiláků od vesnice, už mě nebaví vám muset nosit každý měsíc důchod, povidá pošťák. Neser mě, nebo se objednám dení tisk.

Přijde baba k doktorovi s prostřeleným kolenem. Babi, co jste vyváděla? Ale, chtěla jsem se zastřelit. Hm, a proč jste se střelila do nohy? No, psali tam, přiložit hlaveň těsně pod prsa..

Kdo nemá v hlavě

Tak jsem se sice vyskytl v místě, kde jsem měl fyzicky položenou knihu, ale holt jak si můžete tipnout, nechal jí tam ležet. Takže zatím stále nebude další pokračování. Opravdu se mi nechce jít zbytečně v tomto vedru naprosto nikam.

Pauza

Ponechme nyní našeho hrdinu chvíli v Africe. Bohužel jsem ssebou na chalupu nevzal knížku, a oscanovaný text mi došel. Takže bohužel, další pokračování bude až v pondělí, nebo úterý. Ale nenechám to tak déle, slibuji.

Vyprávím-li to, lidé se u nás smějí. My Evropané, kteří jsme ochotni věřit jasnovidcům a kouzelným proutkům, jsme „povzneseni" nad podobné pověry. Smál jsem se také historce o třesu hlavy. Nedávno jsem ale o tom mluvil s profesorem Schoopem, ředitelem Státního výzkumného veterinářského ústavu ve Frankfurtu. Svraštil čelo a poučil mě, že existuje druh zápalu mozkových blan, který je způsobován virem, přenášeným ptačími červíky. Objevuje se častěji u mládeže než u dospělých. Nevylučuje tedy částečnou pravdivost černošské povídačky.