Obchod v africe

„Srdce mi příliš buší, musím se nejdřív uklidnit," říká vpředu v obchodě černý rolník, zatímco na hlavy jeho čtyř manželek jsou nakládány pytle s nepraženou kávou, které byly právě obřadně zváženy. Potom odchází, lehce, bez zátěže, se starou tropickou helmou na hlavě a modrými brýlemi na očích. Za ním, jako oslíci s nákladem, způsobně klušou jeho polonahé ženy. Prodat v městečku úrodu a nebýt přitom ošizen není právě lehké. Ženy budou musit asi ve dvaceti obchodech naložit a složit pytle s kávou a nechat je zvážit. Budou to dělat tak dlouho, dokud se jejich pán a manžel nerozhodne zboží prodat. Nabídnou mu všude za kilo něco přes dvě marky, protože nejnižší ceny jsou pevně stanoveny vládou. Rozhodující je jen, kolik kdo naváží.
Několik dní jsem byl hostem jednoho zdejšího syrského obchodníka. Nyní sedím v zadní místnosti jeho obchodu a pozoruji, jak černí zákazníci smlouvají v malé, vpředu otevřené hale s černým obchodním příručím. Někteří mluví francouzsky, jiní nářečím ďula, které je jazykem černých muslimských obchodníků. S mnoha, kteří mluví jakousi kmenovou řečí, lze se domluvit téměř jen posunky. (Na Pobřeží slonoviny existuje na sedmdesát nářečí a francouzštině zde přísluší úloha jakéhosi esperanta. I v odlehlých černošských osadách lze vždy nalézt někoho, kdo rozumí a mluví francouzsky.)

Očkování

e možné, aby si vůbec někdo zodpověděl to, že jsou nemocní násilím oddělováni od svých příbuzných a zaživa pohřbíváni na některém ostrově malomocných? Důsledkem těchto opatření je skrývání nemoci v prvním stadiu, kdy nejsou sice první příznaky nemoci viditelné, ale kdy jsou nemocní nositeli nákazy v mnohem větší míře než již znetvoření nešťastníci, kterým se každý vyhne. Nemocnice, kde se tato hrůzná choroba léčí, musí proto svým pacientům poskytovat dobrou stravu a ubytování, duševní změnu, kina a zaměstnání. Zmrzačené a děs vzbuzující případy musí v nich být ubytovány odděleně, aby depresivně nepůsobily na nově příchozí. Vzorné léčebné ústavy, kde je toto vše zaručeno, existují ve všech světadílech. Nemocní je také hojně a s oblibou vyhledávají. Ve středověku předstíralo mnoho chudých lidí tuto nemoc, aby byli přijati do domů malomocných, bohatě zaopatřených nadacemi. Nemocnice jsou nesmírně drahé a musí ošetřit příliš mnoho nemocných. Proto je dnes lepší provádět mezi obyvatelstvem osvětu a ošetřovat nemocné veřejně a zdarma, tím spíše, že léky proti lepře nejsou příliš drahé.

Ještě jednou lepra

Neléčí-li se lepra, končí často po osmi až dvanáctiletém velkém utrpení smrtí. Mnozí nemocní ji však mají celý život a umírají ve vysokém stáří na jinou nemoc. Lepra se vyskytuje ve dvojí formě. Lehčí napadá spíše nervový systém, zkřiví prsty na rukou i na nohou, způsobuje jejich odpadávání a končí úplným znecitlivěním ostatních částí těla. Těžší, uzlovitá forma, se naopak projevuje hypertrofií a uzlovitými otoky. Způsobuje strašné znetvořeniny, mezi nimiž je zvláště známý tzv. lví obličej.
Stejně jako tuberkulóza a syfilis napadá i tato forma lepry skoro všechny orgány a nemocní často oslepnou. Velmi zřídka ale onemocní pohlavní a sluchové orgány.
Běloši a Mongolové jsou stiženi častěji těžší, barevné národy naopak spíše lehčí formou. Lékaři už nejsou proti této nemoci tak zcela bezmocní. Lék, který se stále více prosazoval, objevil prý indický král Ráma z Banárasu. Onemocněl malomocenstvím a odešel do džungle, kde se uzdravil. Podle ústního podání se živil bylinami a kořínky rostlin, zvláště plody a listy stromu kola. V lesích objevil princeznu Pyu, která byla také malomocná. Uzdravil i ji a později se jim narodila šestnáctkrát po sobě dvojčata. Léčivé vlastnosti těchto a jim příbuzných rostlin byly mezitím důkladně zkoumány. Nakonec byl z nich vyroben chalmoogrový olej, který naleznete v lékárničkách všech světových nemocnic pro malomocné. Neúčinkuje dlouho a musí se po léta, vždy za několik dnů, znovu pacientovi vstřikovat. Proti lepře nezabírá ani penicilín, ani streptomycin. V boji s ní by snad lidstvo mohlo zvítězit s novými sulfonamidy, které je třeba užívat měsíce a léta, většinou společně s chalmoogrovým olejem. Japonec Mitsuda objevil reakci, kterou lze zjistit, zda je člověk nakažen leprou a má-li proti jejímu bacilu obranné látky. Roz-škrábnutím kůže se tělo infikuje bacily lepry. Přítomnost protilátek se projeví místním otokem. Takto reagují téměř vždy pacienti s lehkou formou malomocenství. U nemocných uzlíkovitou formou se reakce neprojeví. Nastane-li přece, znamená, že se těžší forma záhy změní v lehčí, a podle toho je možné zařídit léčbu.

Nakažlivost je nízká

V Evropě se ještě nedávno vyskytovala lepra na Islandě, v Norsku, v baltských zemích, v Portugalsku a v Rusku. Také v Německu, zvláště ve východopruských územích Memelu a Heydekrugu (dnešní Litevská SSR, okolí Klajpedy a Šilute) řádila v polovině minulého století epidemie lepry. Nákaza tam byla zavlečena v roce 1848 děvečkou z carského Ruska, která nakazila sedláka s celou rodinou, a onemocnění leprou zde bylo později běžně zjišťováno. Do roku 1908 se vyskytlo celkem sedmdesát osm případů. Proto byl v roce 1899 vystavěn u Memelu (dnešní Klajpedy) domov malomocných, v němž ošetřování jednoho nemocného stálo stát asi dvanáct tisíc marek. Odstoupením tohoto území po roce 1918 se Německo zbavilo „série lepry". Nové stanice pro malomocné se už nadále nestavěly. Přišlo se na to, že úplně postačí umístit nemocné na infekční oddělení jednotlivých nemocnic. Současné německé zákony nejsou v otázce lepry, vzhledem k její poměrně malé nakažlivosti, příliš přísné. Nemoc je nutno ohlásit. Pacient nesmí používat veřejné lázně a holírny, navštěvovat školy, divadla a hostince, ani jezdit veřejnými dopravními prostředky. Osoby, s nimiž nemocný žije, i vyléčení nemocní, jsou pět let pod lékařskou kontrolou. Nebylo by snad možné ještě zmírnit zdravotnická opatření proti lepře, která je méně nakažlivá než tuberkulóza a syfilis ?

Ještě o lepře

Ještě před několika lety se předpokládalo, že příčinou lepry je chronická otrava sapotoxiny, které jsou obsaženy v některých semenech plevele, například koukolu. Podle této domněnky vymizela lepra tam, kde se v moderních mlýnech plevel mechanicky vysypává a nemele se společně s obilím, tedy v zemích civilizovaných. Podrobnější výzkumy v posledních letech však ukázaly, že tento názor neodpovídá pravdě. Je ale nepochybné, že ve státech, jejichž obyvatelstvo se řídí zásadami hygieny a čistoty, se nákaza lepry nešíří. Jejím domovem byly vždy kraje, kde se na čistotu příliš nedbalo, a kraje přelidněné. Zvykem zde žijících obyvatel je plivat a kašlat na zem. Přitom bacily lepry napadají často především nosní sliznici a dlouho žijí v půdě. Barevné národy většinou chodí bosý a málo oblečeny; proto se první známky nákazy převážně objevují na nohou, hýždích a rukou. Bacil lepry se zřejmě usazuje v náhodných odřeninách a poraněních kůže. Obuv a dlouhé kalhoty byly by v těchto zemích ochranou. Čte-li malomocný noviny, mohli byste po deseti minutách na jejich stránkách napočítat čtyřicet až sto osmdesát pět tisjc bacilů.